Co považujete za váš největší přínos práce v zahraničí?

Největším přínosem byly zkušenosti, a to jak v osobním, tak i pracovním životě. Naučil jsem se postarat sám o sebe, převzít iniciativu a možná i to byl jeden z klíčových úspěchů mého pracovního života. Člověk se naučí do věcí skočit po hlavě a na nic nečekat.

Když srovnáte práci a život v České republice s prací v zahraničí, v čem vidíte největší rozdíly?

Mann+Hummel má podobnou firemní kulturu, hodnoty a vize. Firemní cíle jsou stejné, ale metody a přístup k dosažení cílů jsou jiné než u nás.

Američani se hodně orientují na výsledek, perfektně tam funguje komunikace na všech úrovních řízení i skrze ně. Všichni se chovají s respektem k ostatním a nikdo se tam nedívá, kdo má jakou pozici, ale jaké máte zkušenosti a ambice. Lidé jsou tam ochotní, otevření, přátelštější a k cizincům velmi příjemní. Více si užívají život a oddělují práci a zábavu.

V Číně to bylo jiné. Číňané nejsou tolik přímí, často slovy vyjadřují něco jiného než neverbální komunikací. Jejich produktivita a efektivita práce je výrazně nižší, než na co jsme běžně zvyklí. Hodně času tráví na telefonu a často věci řeší, až ve chvíli, kdy nastane problém.  Pak na něm ale pracují týmově.

Co vše bylo nutné před odletem zajistit?

Pro mě to bylo celkem jednoduché. Se vším mi pomáhala agentura. Ale bylo potřeba si zařídit pracovní víza, dále si zajistit byt, odhlásit se v ČR ze sociálního a zdravotního pojištění. Firma zajistila stěhovací firmu, pak jsem si zarezervoval letenku a bylo to.

Co pro vás bylo na začátku práce v zahraničí nejtěžší?

Ze začátku bylo nejtěžší získat orientaci ve městě, poznat nové kolegy, proces a výrobu. Naštěstí jsem ve firmě dobře zapadl mezi kolegy, takže mi hned nabídli někam zajít, jít ven, seznámit se, být aktivní apod. To hodně na začátku pomůže a pak už jde všechno samo J. A další taková věc byla angličtina. Přestože jsem anglicky uměl docela dobře, angličtina zněla trošku jinak a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na místní slang. Přesto jsem se rychle adaptoval a nakonec jsem vyhrál ocenění za vynikající výkony.

Po dalším roce práce pro Vaši firmu jste se přesunul na druhý konec Země, tentokrát do Číny. V čem to bylo jiné?

Začátky v Číně byly mnohem těžší než v Americe. Největším úskalím byla jazyková bariéra. Anglicky se domluvíte v Šanghaji, ale jinde už je to problém. Většina toho, co jsem byl zvyklý používat, nefungovalo. Člověk je tam trošku odříznutý od světa. Oproti Americe tam byla i mnohem horší kvalita vzduchu, také kultura a chování bylo jiné.

Je něco, co Vás mile nebo naopak na místě překvapilo?

V Americe je hodně chudinských čtvrtí a ne každý se tam má dobře tak, jak Amerika prezentuje. Byl jsem ale překvapen, že všude okolo jsem viděl dost zbraní. No a kromě zbraní tam jedou drogy ve velkém. Ale naopak mile mě překvapily služební cesty – firma totiž hradí vše, co utratíte. Američani to berou tak, že je zaměstnanec ve svém volném čase v práci a firma si toho víc váží. Češi by toho asi mnohem více zneužívali.

Číňané si uplivávají na zem, nejsou tolik ohleduplní, chtějí být všude první, všude se snaží „nacpat“ a bojují o každé volné místo. A nesmím zapomenout na cenzuru snad všeho – zpráv, internetu, všude je potřeba se registrovat, dávat otisky, zdravotní vyšetření snad na všechno. Zase musím říct, že Šanghaj je velké moderní město s různými možnostmi zábavy a kulturního využití. A navíc metro bylo snad nejlepší, co jsem kdy viděl.

Daleko od rodiny, přátel – jak jste nejčastěji trávil volný čas?

V Americe jsem trávil hodně času sportem, jezdil jsem na výlety a cestoval po USA, chodil jsem na túry do hor, na festivaly atd. Ve firmě jsme měli firemní fotbalový tým.

Šanghaj je obrovské mezinárodní město se spoustou možností. Je tam hodně kaváren, restaurací, barů a klubů. I zde jsem cestoval, ale byl to převážně městský život. Oproti Americe mi chybělo sportovní využití, protože je tam vážně velký smog, takže fyzicky náročnější sporty se dají dělat jenom v hale.

Jak Vás tyto zahraniční zkušenosti ovlivnily v současném životě?

Posunulo mě to v životě dopředu, dospěl jsem, naučil jsem se průbojnosti a určil si priority. Zjistil jsem, že když chci něčeho dosáhnout, musí pro to taky něco dělat. Češi mají svoji mentalitu a práce a život v zahraničí tak nabízí jiný pohled na všechno – jiné možnosti řešení problémů, vidí vše z jiného úhlu pohledu a rozvíjí to celkově logické myšlení. Dalo mi to také lepší kulturní i sociální rozhled. A díky tomu všemu jsem poznal skvělé lidi a kamarády na celý život, se kterými jsem pořád v kontaktu.

Je ještě něco, na co jsem se nezeptala a chtěl byste to závěrem dodat?

Dneska mladí lidé mají hodně možností, jako například zahraniční stáže, Erasmus+ program atd. To je něco, co vám dá hrozně moc, dozvíte se hodně věcí sami o sobě, poznáte nové lidi, vytvoří si kontakty na celý život. Nikdy nevíte, kdy se to může hodit. Práce vám nikam neuteče. Takže to hlavní, využijte možnosti a jeďte. Je to zkušenost k nezaplacení.

Vojtěch Pekárek vystudoval bakaláře v oboru Ekonomie a procesní management na VUT a inženýra oboru Ekonomie a management firem na VŠEM. V rámci firmy absolvoval dva roční zahraniční pobyty. V současné době pracuje jako komoditní nákupčí zodpovědný za komoditu termo-elektro a zákazníkem definované komponenty pro celou Evropu. Ve volném čase se věnuje tenisu, hokeji, in-linu a dalším sportům, má rád také cestování, knížky a dobré filmy.