Každý se jednou dostane do nového města. Pokud tam chce strávit delší dobu nebo si přilepšit ke studentskému životu, snaží se tam najít menší přivýdělek. Za svůj krátký život v Brně jsem si prošla několika studentskými brigádami. Začala jsem v hospodské kuchyni, poté přešla k uklízení záchodů a nakonec skončila za barem. To mi nestačilo, proto jsem postupovala dál.
Přiznejme si, kdo z nás by netoužil po zábavné brigádě za hodně peněz? Představa práce v kanceláři ve všech vzbuzuje obdiv. Bohužel ne každý má to štěstí, aby mohl sedět za stolem a vydělávat peníze. Brigády se nehledají snadno, proto i z vlastní zkušenosti vím, že žádná pracovní příležitost se neodmítá.
Člověk by si mohl říct: „Brno, studentské město, tam si vydělám jedna radost.“
Jenže opak je pravdou. Na internetu získáte mnoho kontaktů na call centra, ale jen menšina populace získala dar věčného úsměvu a výmluvnosti. Stejné vlastnosti se dají využít i v pouličním prodeji. Já osobně bych ale nedokázala žít s pocitem, že lezu na nervy všem kolemjdoucím.
Z těchto důvodů jsem začla s hledáním jinde. Nikdy bych však nevěřila, co všechno mě potká. Ze začátku jsem chtěla pokračovat v mé dvouleté praxi v pekárně. V prvním pokusu mě vyhodili hned z vrátnice. Takové chování jsem si nemohla nechat líbit. Po druhé jsem se dostala až na personální oddělení. Tam mi bylo sděleno, že se svou tělesnou stavbou na zdejší pozici nebudu stačit. Možná mi ta paní nerozuměla, jak jsem říkala o dvou letech strávených v pekárenském prostředí. V podstatě měli pravdu, chodit na půl devátou večer a vracet se o půl čtvrté ráno, když chodívám do školy na sedm, bych asi nezvládla déle jak jeden měsíc. „Kauflandy to jistí,“ pomyslela jsem si.
Jen co jsem vyslovila otázku, „máte volné místo?“ zpozorovala jsem nevraživý pohled.
Vím, jak moc jsem se provinila. V dnešní době chtít pracovat pouze o víkendech, se zdá jako nehorázná drzost. Dnes je opravdu těžké dostat slušnou odpověď.
Po několika odmítnutích jsem zvolila jinou cestu. Od té doby se stal internet mým velkým poradcem při hledání. Různé webové stránky nabízí širokou škálu brigád, nárazových prací, dokonce i přivýdělků. Zaujala mě spousta nabídek – balení ovoce, úklidy, hlídání dětí, cestovní agentury a mnoho dalších. Napsala jsem snad na každou, avšak odpověď se mi dostala jen zřídkakdy. Zpočátku mě lákala zkušenost v oboru hostesing. Vždy jsem si vybírala akce, které mě zajímaly, výstava psů, koček a ostatního zvířectva. Nikdy jsem nebyla překvapená, že mě nevybrali.
Jednou mi ale napsali e-mail s omluvou za nepřijetí z důvodu hnědé barvy vlasů. Nejvíce mě však šokovalo, nebo spíš rozesmálo, odmítnutí z důvodu studia na vysoké škole. Prý mám velmi vysoké vzdělání na jejich pozici. Na pomocnou sílu v kuchyni totiž zaměstnávali pouze postižené lidi. V podstatě vystupují jako slušná restaurace, poněvadž jen málokdo preferuje handicapované osoby. Ale posuděte sami, nezní to jako opravdu vtipná odpověď?
Kdo hledá, najde.
Ne vždy se setkáme jen se sympatickým personálem či spolupracovníky. Špatné jednání by nemělo nikoho hned odradit. Člověk se musí dívat dopředu a vše špatné hodit za hlavu!
