Jsem na Smetanově ulici, kde Archaia Brno provádí od začátku listopadu výzkum v prostorech bývalého hřbitova. Dnes to není tak hrozné, neprší ani nesněží a je něco kolem deseti stupňů nad nulou. Po prvotním uvítání a příchodu opozdilců se rozdává práce. Podle toho si rozebereme potřebné nářadí a náčiní. Kluci vyfasují po dvojicích jednu sadu: kolečka, lopata, rýč, krumpáč, motyčka a košík na případné nálezy.
Nevím, jestli je to genderově korektní, ale holkám většinou nejs ou dovoleny fyzicky náročnější aktivity. Zbývají na nás tedy motyčky, pomocí kterých v hrudkách hlíny hledáme nálezy. Jsou to nejčastěji zlomky keramiky či skla, zvířecích kostí, železné předměty, a pokud máme štěstí třeba i bronzové spony či mince. Tento výzkum je ale trochu jiný. "Holčičí" sada sestává ještě ze špachtličky, štětečku, smetáčku, kyblíčku a lopatičky.
Kluci najdou v terénu hrobové jámy, které sníží až na úroveň těsně nad nebožtíkem. Pak nastupují holky a snaží se co nejšetrněji ostatky zbavit hlíny tak, aby se daly zdokumentovat. Tedy nafotit, zakreslit, určit nadmořskou výšku pomocí "niveláku". A pak všechny nálezy putují do igelitových nebo papírových sáčků s náležitými popisky k dalšímu zpracování v laboratořích.
Pravidlo minima těžké fyzické práce pro ženy s příchodem zimy není až taková výhra. Celý den stát a překopávat nebo se sklánět nad preparací se může zdát snadné. Ne však, když vám u toho omrzají končetiny. V takových chvílích je potřeba řádně se navléknout a zásobit se teplým čajem.
Archeologie je dřina
Vyberu si svoje náčiní a zalézám k jednomu nebožtíkovi do jámy. Najdu hlavu, ruce, nohy, pak drobnější kůstky páteře, žeber, prstů. Celé motyčkou stáhnout, špachtlí odpreparovat zbytek hlíny a na závěr zamést. Hlínu vybrat lopatkou do kyblíku, ten vysypat do koleček. Hotovo. Teď nastupuje dokumentační parta. Ještě protáhnout bolavá záda a nohy, prohřát zkřehlé prsty hrnečkem čaje a může se jít na další. S potěšením přijímám každé vyrušení v podobě zaměřování "nivelákem" či sáčkování nálezů. Protáhnout a zahřát se je totiž dnes opravdu nutnost.
Na každém výzkumu se dozvíme něco nového o historii města. Vedoucí výzkumů nešetří poznatky z dochovaných písemných pramenů i vlastních výzkumů a rádi se o ně dělí s brigádníky či náhodnými kolemjdoucími. Pod zemí se totiž skrývá řada netušených zajímavostí. A radost z toho, že člověk našel svůj první střep, první minci nebo ještě zajímavější nálezy, je vždy velká.
Na tomto výzkumu se nacházejí nějaké předměty v hrobech celkem hojně. Nejčastěji křížky různých velikostí i materiálů, růžence z drobných korálků, medailony, někdy zbytky oblečení nebo bot. Jeden jedinec měl látkové mašličky kolem zápěstí, které zbyly z jeho oblečení, ve kterém byl položen do rakve. Menší nadšení pak vyvolal objev zbytků vlasů na některých lebkách, ten můj je měl dokonce spletené do copánku.
