Z nespokojených zaměstnanců se stali podnikatelé

Daniel a Julián jsou spolužáci ze střední školy. Po studiu se náhodou oba setkali u stejného zaměstnavatele a začali pracovat jako prodejci nábytku. Pracovali tam přibližně pět let, když přišel zlom.
„Zaměstnavatel chtěl nechat jen jednoho z nás na velké prodejně a od druhého žádal, aby šel pracovat do druhé, která byla vzdálena 35 kilometrů,“ říká Daniel. Oba si uvědomovali, že takto by byla jejich práce velmi náročná a nevýhodná. Zaměstnavatel jejich námitky nepřijímal, dokonce jim dal ultimátum – buď tyto podmínky přijmou, nebo jednoho z nich vyhodí. Jeho chování probudilo v Juliánovi a Danielovi myšlenku na vlastní podnikání.
 

Většina lidí nemá na podnikání prostředky, u nich to bylo stejně. Bez půjčky by firmu nerozjeli. „Několik týdnů jsme přepočítávali, kolik musíme prodávat, abychom nebyli ve ztrátě. Bylo to těžké rozhodování,“ přiznávají oba. Také museli cestovat do zahraničí, kontaktovat výrobce nábytku a dohodnout s nimi obchodní podmínky. Když se zdálo, že se všechno dobře rozjelo, přišla další překážka. Na Slovensku padl daňový systém. „Museli jsme platit DPH i tady i v zahraničí. Přišli jsme kvůli tomu o nemalé peníze,“ vzpomínají.

Odkud získávali informace, co všechno je třeba vyřídit na úřadech? „O podnikání jsme neměli mnoho znalostí, vědomosti ze školy už byly trochu zapomenuté a mnoho věcí se od té doby změnilo. O tom, co všechno je třeba udělat a hlavně kde, nás informovala naše budoucí účetní.“ Měli tedy osobu, která se v tom vyznala a s její pomocí mohli začít vyřizování a běhání po úřadech. „Podnikání není snadné, hlavně v této době. Ale jsme rádi, že pracujeme sami pro sebe,“ dodává Daniel.
 

Pánové rozhodně doporučují podnikání mladým lidem. Upozorňují však, že si to musí všechno nejprve dobře promyslet. Když je člověk zaměstnancem, odpracuje si svůj čas a má volno. V podnikání je to jiné. „Často pracujeme i po nocích doma. Musíme vymýšlet stále nové věci, protože náš zákazník se stal naším šéfem,“ uzavírají mladí podnikatelé.