Z pohovorů: Nejzákeřnější otázky jsou ty nejtypičtější

Zaměstnavatel může podle zákoní­ku práce při výběrovém řízení zjiš­ťovat jen to, co bezprostředně sou­visí s pracovní náplní. Otázky, které by mohly uchazeče diskriminovat, nesmí pokládat. Vedle ilegálních dotazů ale jsou i ty, které kandidáti nemilují, avšak není na nich nic dis­kriminujícího. Čím si o ně koledují?
 

Personalisté chtějí najít ty nejvhod­nější uchazeče na danou pozici, a proto se snaží odhalit faleš a pře­tvářku. To je jeden z důvodů, proč v očích žadatelů o práci mohou být rýpavější. Odborníci, které jsme oslovili, se ovšem do jednoho sho­dují, že cílem pohovoru není adepta vystrašit, vynervovat nebo poní­žit. Naopak co nejčastěji se snaží vést pohovor v příjemné atmosféře, pakliže si ale „sám neřekne“ o jiný přístup. „Pokud například ucha­zeč srší přehnaným sebevědomím a podceňuje samotnou pozici, vo­líme cestu nečekaného a předem neohlášeného úkolu,“ připusti­la Dagmar Šperková, specialistka vzdělávání ve společnosti MediaCall.
 

Zajímavé je, že v očích zaměstna­vatelů mají zájemci o práci největší problém s těmi typickými otázkami, o kterých se píše v každé perso­nální příručce. I tak ale popsat své záporné vlastnosti nebo odůvodnit, proč je člověk nejlepším kandidá­tem, rozkoktá celou řadu zájemců o práci. „Na uchazečích je pak vidět, že jsou zaskočení a neví, jak se k otázce postavit. Špatně přijímány bývají dotazy na plat. Ty však do po­hovoru patří a není třeba se jich dě­sit. Je to jen test zdravého sebevě­domí a sebekritiky v jednom,“ uvedla vedoucí oddělení náborů ve společnosti Proveon Dominika Kortusová.
Ti, kteří jsou na pohovor připrave­ni, se zaskočit nenechají, takříkajíc papouškují připravené odpovědi, a tak musí přijít na řadu ověření vy­řčených tvrzení. „Používám otázky, které se pídí po jasných a konkrét­ních projevech chování uchazečů v minulosti a dopadech popsaného chování – takovým otázkám se říká behaviorální. To přijde zákeřné těm, kteří se naučili určité ‚správné‘ od­povědi, ale ty jsou pro ně jen prázd­nou skořápkou bez jakékoli náplně,“ přiblížil HR manager společnosti UNIFER David Mlýnek.
I ředitel personální agentury Sodat si myslí, že účastníci výběrového ří­zení personalisty do „zákeřnějších“ otázek někdy nutí, protože je tře­ba je mezi sebou rozlišit. „Uchazeči jsou vinou všemožných on-line po­raden prakticky stejní, všichni jsou komunikativní, těší se na nové věci, mají týmového ducha, jsou skromní a rádi provozují kolektivní sporty, ve volných chvílích nejraději čtou knížku nebo si vyjdou do přírody. Problém ale je, že když máte za den třeba osm takto stejných pohovorů, těžko se pak vybírá,“ shrnul Plášil. 

S nepříjemnými otázkami se může uchazeč setkat tehdy, pokud perso­nalista při pohovoru pozná, že chce něco zatajit. „Jednání na pohovoru by mělo být férové, pokud ale vidím, že se kandidát odpovědi vyhýbá, nebo záměrně směřuje téma kon­verzace jiným směrem, je mi jasné, že něco není v pořádku. V takovém případě je nutné jít s otázkami víc na tělo a ptát se i na věci, které uchazeči nemusejí být příjemné,“ okomentoval nepříjemné kladení otázek Ondřej Zikmunda, HR Busi­ness Partner ze společnosti Moto­rola Solutions.
 

Dotazy týkající se soukromí jsou na profesionálních pohovorech ne­přípustné. „Zákeřné otázky jsou ty, které jsou osobní a které nemají žád­nou souvislost s kvalifikací uchaze­če a jeho znalostmi a zkušenostmi. Jde o otázky na věk, rodinný stav, počet dětí, plánované mateřství a podobně. Přesto je bohužel někte­ří personalisté a manažeři používají, což považuji za velice neprofesionál­ní,“ zhodnotila Jana Bártíková, per­sonální konzultantka a provozovatelka portálu ziskamdobroupraci.cz.
 

Proč bychom měli vybrat právě vás?
Jaký plat si představujete?
Jaké jsou vaše nedostatky?
Proč se hlásíte do naší firmy?
Kde se vidíte za pět let?
Proč jste odešel/odešla z minulého zaměstnání?
Co vám na dnešním pohovoru při­šlo nejhorší?
 

Co je vaší vášní?
Co jste ochoten/ochotna udělat pro to, abychom vás přijali?
Kolik hodin denně chcete pracovat pro naši společnost?
 

Kolik je vám roků?
Plánujete mít děti?
Věříte v Boha?
Kouříte?

Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2014.