Za tebou – genetik s kamerou!

Na budově vyškovského gymnázia je umístěna deska s nápisem: „Vědě a umění založeno 3. července L. P. 1901.“Autor výroku by byl zřejmě s absolventem gymnázia Lukášem, který se věnoval jednomu i druhému, spokojený.

„K přírodě jsem měl kladný vztah díky skautingu, proto mě bavilo ji zkoumat,“ říká Lukáš. „Další osobní motivací bylo, když můj děda, který pro mě byl velkým vzorem, dostal rakovinu. Touha pomoct v boji s touto nemocí mě taky nasměrovala ke genetice.“Byl to opět dědeček, kdo mu dal první kameru. Nevědomky tak vnukovi ukázal dva směry, které si mohl zvolit.

Na střední škole se na teoretické úrovni věnoval kmenovým buňkám či průtokové cytometrii. „Tím jsem objevil vědeckou prezentaci jako formu, za jejíž vrcholnou obdobu považuji film. Vlastně dělám vědu stále, jenom publikuju jinak než druzí.“Proč tedy nešel rovnou studovat film? „Zvolil jsem obor, který se mi zdál perspektivnější, tedy genetiku. Díky své vědecké činnosti jsem měl hodně kontaktů a na spoustě míst otevřené dveře. Věděl jsem, že nebudu začínat od nuly.“
 

Na přírodovědecké fakultě se už od prvního ročníku zapojil do práce v laboratoři. Vědecká rutina jej ale nenaplňovala. Během studia natočil několik kratších klipů a psal scénáře a náměty k filmům, zatím jen do šuplíku. Scénáře psal většinou anglicky, protože se učil podle amerických vzorů. V oboru molekulární biologie a genetika získal titul bakaláře, v navazujícím studiu ale nepokračoval. Co ho k tomu vedlo? „Už jsem věděl, co chci dělat a to byl film,“ říká.

Po škole začal pracovat jako výživový poradce. „Nechtěl jsem, aby mě živili rodiče. Zároveň jsem v té práci viděl potenciální námět na film. Zjistil jsem, že je to úplně šílená práce, rozhodně nikomu nedoporučuju. Proto jsem skončil.“ Stát se dobrovolně nezaměstnaným byl podle Lukáš mnohem těžší krok, než odejít ze školy. Chtěl ale dělat něco, čím by se přiblížil natáčení nebo psaní. Následující dva měsíce rozesílal životopisy, i několik desítek žádostí týdně. Ze všech stran přicházely zamítavé reakce. Následovalo těžké období, během kterého občas propadal beznaději. Přesto se ale nevzdával a zůstával filmu nablízku alespoň jako divák. „Kolikrát jsem raději vynechal večeři, abych měl na lístek do kina.“

Pozici šitou na míru nakonec získal v univerzitním kině Scala, kde pracuje jako promítač. „Moje práce mě uživí a zároveň naplňuje. Co chtít víc,“ říká. Kromě práce v kině a psaní vyučuje na ZUŠ audiovizuální kroužek, kde za přispění jeho žáků vzniká námět na dětský film. „Vznikne tak film pro děti přímo ovlivněný tím, co sami chtějí vidět. Navíc možná vychovávám své budoucí kolegy,“ zamýšlí se Lukáš.

Studium genetiky využil ve scénářích o J. G. Mendelovi nebo genetickém výzkumu v období komunismu. A co plánuje Lukáš dál? „Píšu scénář o komikovi Andy Kaufmanovi. Jeho způsob vystupování a prezentace byl velmi blízký mému. Je pro mě velkou inspirací ve všech oblastech, proto mu chci vzdát hold scénářem o jeho fiktivním posledním vystoupení.“

• Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2015.

• Více o tomto vydání časopisu.