Ze stážisty finančním ředitelem

O tom, jak se dostal na post finančního ředitele soukromého dopravce sice tvrdí, že byl ve správný okamžik na správném místě, ale „úspěchu“ šel tak trochu naproti. „Na začátku všeho byla stáž UNI CHANCE, kde jsem měl absolvovat tři stáže ve třech firmách. O LEO Express jsem věděl nejméně a zajímaly mě hlavně dvě další firmy – Penta Investments a KPMG,“ vysvětluje Robin. Nakonec mu po konci první stáže v LEO Express nabídli práci. S vedením se dohodl, že nastoupí až po absolvování dalších dvou stáží. „Ta dohoda platila asi týden, kdy jsem po urgentním telefonátu začal chodit kromě školy, kterou jsem studoval prezenčně, stáže v Pentě následně stáže v KPMG taky na částečný (ve skutečnosti spíš plný) úvazek do LEO Express,“ popisuje s úsměvem své nejtěžší pracovní období.

Stáž a hlavní pracovní poměr – při tom všem zvládal Robin také studovat – do doby, kdy došlo ve společnosti k restrukturalizaci a jemu byla nabídnuta nová pozice. „U nás není moc zvykem nabírat na manažerské pozice lidi z venčí, proto když byl náš tehdejší finanční ředitel povýšen a stal se CEO, byl jsem povýšen taky. Právě kvůli tomuto posunu v kariéře jsem odložil o rok dokončení školy, kterou jsem zdárně absolvoval loni – a teď už se můžu věnovat na 100 % práci,“ vysvětluje Robin zvládání studia a zaměstnání. A jaký má názor na práci při studiu? Podle něj by měly být stáže povinné, aby se měli studenti od koho učit v praxi, museli dělat rozhodnutí, která budou mít reálný dopad. „Z mého pohledu jít na trh práce pouze s diplomem je dnes limitující, jakákoli pracovní zkušenost je k nezaplacení.“
 

I přesto, že Robin studium musel kvůli kariéře na přechodnou dobu odložit a jasně si stojí za přínosem reálné zkušenosti z práce, dodává, že jeho akademické znalosti byly základem toho, kým dnes je a kde je. „Na všech stážích, které jsem absolvoval, jsem využil značnou část toho, co jsem se ve škole naučil. Bez toho základu bych jen doslova „koukal a netušil“ – bez vzdělání se dá dnes těžko, i když možná lehčeji než  kdy dříve, prorazit,“ doplňuje svůj názor na studium.
 

Na otázku, jak důležité je sebevzdělávání po absolutoriu a při zaměstnání odpovídá: „Je docela těžké si to přiznat tak brzy po dokončení školy – ale tím vzdělání v podstatě teprve začíná – první rok v práci pro mě byl obrovskou školou, kdy jsem získal reálné zkušenosti. Stejně si ale ještě teď musím před každým jednáním velkou spoustu věcí projít, abych byl připraven, stále je to přece jen tak, že protistrana má ve většině případů mnohem více zkušeností.“ A vzdělávání mimo práci? Tam mají podle Robina smysl hlavně cizí jazyky, kterých není nikdy dost. „Kdo se ve volném čase nerozvíjí, bude velice rychle přeskočen někým mladším a dravějším,“ shrnuje.

 

Klíčové jsou pro úspěch podle mladého finančního ředitele také vlastnosti jako vytrvalost a odhodlanost, ještě mu pomáhá smysl pro týmovou práci. „Je potřeba táhnout za jeden provaz a pomoci kolegům. Taky doporučuji pracovat na komunikačních dovednostech, protože umění dohodnout se ve zdánlivě neřešitelné situaci a umět nalézat nová řešení je v práci absolutně klíčová.“ A dodává, že on sám měl na začátku potíže pracovat s časem – tedy být dochvilný a plnit všechny úkoly v kalendáři. „Dochvilnost nebyla moje silná stránka, hodně mi pomohlo určit si přesnou dobu na každou schůzku a činnost a být jednoduše efektivní, a to tak abych nechodil nikde pozdě. Uvědomil jsem si, že to není ohleduplné k ostatním a je to otázka vzájemného respektu a důkaz profesionality,“ uzavírá Robin Švaříček.
 

• Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2016.

• Více o tomto vydání časopisu.