Ztrácím náladu, bude ze mě dělnice nebo bezdomovec

/V. díl/ Ano, podle toho, co jste se dočetli v minulých dílech mé osobní reality show je jasné, že už jsem měla na dosah několik perfektních pracovních příležitostí. Ani jedna nevyšla. Zvažuji tedy své další možnosti. Útěk do zahraničí, pokladna supermarketu nebo snad novinářka na volné noze?


Absolvent má po vysoké škole hned několik možností. První je pokračovat ve studiu, jenže to problém s hledáním práce nijak neřeší, jen oddaluje. Druhou možností je přihlásit se na úřad práce a čekat, co se stane. Ani to nepovažuji za šťastné. Jenže co když se nedaří ani při aktivním hledání práce? Stále není vše ztraceno.

Moje první úvaha směřovala k zaječím úmyslům a útěku do zahraničí. Kolik už jsem četla příběhů, jak se člověk od píky propracoval skoro na milionáře. Je tu ale jeden velký problém. Já chci zůstat doma a najít si práci v regionu. A ani několik neúspěchů mě nemůže odradit. Odjet do zahraničí znamená začínat u nádobí, v sadech, na farmách či v lepším případě pohostinství. A kvůli tomu jsem nestudovala. Navíc je to opět jen oddalování problému s hledáním práce doma.

Druhou možností je to prostě vzdát, nastoupit k pásu, za pokladnu nebo jako servírka a zanevřít na veškeré sny, schopnosti a vzdělání. To bych asi nevydržela. Vidím v tom krajní možnost přežití v případě, že by se opravdu dlouho nedařilo. 


Z depresivní nálady mě nakonec dostala myšlenka na vlastní projekt a živnostenský list. Stejně už pracuji pro několik různých projektů, zatím jen brigádně. Tak proč si z toho neudělat oficiální práci. Novinářka na volné noze. Zní to pohádkově, jenže doba je zlá a já zatím nejsem úplně zoufalá. Naštěstí mě díky nastávajícímu manželovi a jeho skvěle placené práci nehrozí ani vystěhování z bytu, ani hladomor.

Asi nejlákavější je pro mě představa vlastního zpravodaje Turnovska. Velká škoda pro mě a velké štěstí pro mé město je, že už tu jeden takový existuje. Turnovsko v akci pokrývá skvěle dění v našem nevelkém Turnově a okolí, takže prostor pro další takový projekt jaksi chybí. S myšlenkou založit si alespoň regionální nezávislý blog si hraju pořád. K tomu ale potřebuju nejdřív práci, která mě bude živit.

Smyslem dnešního dílu je upozornit všechny zoufající absolventy, že ani při marné snaze není nic ztraceno. Chce to jen mít vizi a neustále uvažovat o jiných možnostech. Jednou ta vysněná práce přijde. Když ne, tak všichni společně zariskujeme a začneme dělat na něčem vlastním. Hlavu vzhůru!

Na podobné téma

A je ze mě šéfredaktorka!

Jak to chodí v hudební „branži“

Naděje svitla v libereckých technických službách

PR agentura, vtipný balíček a jak to kvůli poště nevyšlo