Zubařů je nedostatek, proto mají o práci postaráno

Chodíš rád k zubaři?
Neznám lidi, co chodí rádi k zubaři, dokážu si představit spoustu radostnějších aktivit. Obecně spíš lidi rozděluju na ty, co se zubaře bojí a co se ho nebojí. Patřím k těm druhým.

Od kdy jsi tušil, že z tebe bude zubař?
Původně jsem chtěl být všeobecným lékařem, dělal jsem i přijímačky, ale nějak to nevyšlo. Na stomatologii jsem to zkusil pouze v Brně a zadařilo se. Říkal jsem si, že později na všeobecné lékařství přestoupím, ale postupem času si mě zubařina získala. Vše bylo navíc umocněno vynikající partou spolužáků.

Bylo těžké sehnat práci?
Chtěl jsem jít na doktorské studium, a to se mi naštěstí podařilo, takže jsem si vlastně takové to klasické shánění práce trochu oddálil. Obecně ale není těžké práci sehnat. Zubařů je u nás nedostatek, takže volných míst je poměrně dost. Najít ale dobrou práci je vždy těžké. Pod pojmem „dobrou“ myslím takovou, kde je osobní svoboda, možnost seberealizace, dobrý kolektiv, pracovní perspektiva a další.

Dělal jsi při škole nějakou brigádu?
Brigáda ve smyslu vydělávání peněz se mi vždy vyhnula. Od mala hraju na klarinet a saxofon, takže již od gymnaziálních studií mě můj koníček dokázal i celkem slušně uživit – téměř každý víkend jsem trávil koncertováním.

A co nějakou stáž?
Byl jsem na studijní stáži ve Slovin­sku. Dost času jsem v rámci po­vinných studentských stáží trávil návštěvami zubařů specialistů. Vždy jsem se snažil vyhledat, kdo v kterém oboru je známý, a pak jsem se snažil, někdy i napříč re­publikou, dostat k němu na stáž.

A jak ses ocitl v Ženevě?
Poštěstilo se mi dostat se na roční stáž na univerzitní kliniku v Ženevě v rámci doktorského studia. Po roce jsem dostal nabídku zůstat, a tak jest už čtyři roky. Pracuji jako klinický asistent, což znamená, že kromě léčby pacientů mám na starosti praktickou výuku studentů zubního lékařství v posledním ročníku – koordinuji a kontroluji práci studentů s pacienty. Druhou částí mé pracovní náplně je výz­kum nových estetických zubních materiálů. V rámci švýcarského výzkumu se mi podařilo dostat se na doktorské studium na Univerzitu v Amsterodamu – ACTA, což je jedno z největších stomatologických výzkumných center na světě.

Jaký je rozdíl mezi Českem a Švýcarskem?
V zubařině je to asi jako mezi českou korunou a švýcarským frankem. Když pominu vybavení a materiálové zabezpečení, které je obrazem bohatství univerzity, asi mě nejvíc dostává obrovský pořádek, systém, který funguje na sto procent. Co se týče obsahu a náplně studia, jsou rozdíly ob­rovské. Studenti jsou vyučováni nejmodernějším pracovním postupům, mají možnost si vše vyzkoušet, jsou obrovsky motivováni a na klinice denně tvrdě pracují a studují od sedmi ráno do osmi večer. Někdy mi je jich dokonce i trochu líto, když si vz­pomenu na svá brněnská studia a nesčetná odpoledne prožitá na „priglu“ ve společnosti spolužáků a studeného piva.

Rozjel jsi v centru Brna dentální kliniku Sorriso. Proč sis vybral tuhle podle mě složitější cestu?
Ve Švýcarsku mám dobrou pozici a práci, která mě neskutečně baví. Ale ne pouze prací je člověk živ. Mám rád život na Moravě, protože tu mám rodinu, kamarády, muziku. Věděl jsem vždy, že nechci zůstat nastálo v cizině. Vždycky mě to táhlo domů. Momentálně dělím svůj pracovní čas mezi Ženevu a Brno. Se svými spolužáky, kteří mají podobnou představu o zub­ním lékařství, jsem v Brně otevřel novou dentální kliniku. Léčíme podle švýcarských standardů a dodržujeme pracovní postupy Univerzitní kliniky v Ženevě.